Sebepoškozování

Nepochopitelná až děsivá je skutečnost, že si někdo záměrně ubližuje. Od přírody jsme vybaveni vnímavostí k bolesti a naučeným strachem z ní. Proto se snažíme zranění předcházet.

Co je to sebepoškozování?

Sebepoškozování je autoagresivní chování ( chování zaměřené proti své osobě). Chybí vědomý úmysl zemřít. Výsledkem takového chování je porušení tělesné integrity.

Výzkumy ukazují nejčastější způsoby sebepoškozování:

72% řezání

35% pálení

30% sebebití

22% snaha nenechat rány, aby se zhojily

10% vytrhávání vlasů

8% lámání kostí

 

Různé podoby sebepoškozování:

1) automutilace

- sebepoškozování plynoucí nejčastěji z psychotické poruchy

- objevují se zranění symbolických míst na těle

- tato zranění vyjadřují pocity viny a způsob sebepotrestání

 

2) sebepoškozování

- vědomé, záměrné a často opakované sebepoškozování bez vědomé sebevražedné tendence

 

3) syndrom záměrného sebepoškozování

- je příznakem u poruch osobnosti, u nemocných s poruchou příjmu potravy nebo u závislostí

 

4) syndrom pořezávaného zápěstí

- opakované pořezání zápěstí a předloktí, bez vědomého sebevražedného úmyslu

 

5) předávkování léky

- nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného sebevražedného úmyslu, které bývá 

  často opakované

 

Sebepoškozování má tendenci se opakovat a stává se pro protagonistu závislostí. Začátek sebepoškozování je nejčastěji v období dospívání, může přetrvávat i několik let. Sebeubližování je většinou realizováno v soukromí. Můžeme někdy mluvit o tzv. „psychické nákaze“. Jedná se o rozšíření daného chování zejména v léčebnách, internátech, věznicích. Rituály spojené se sebepoškozováním se někdy objevují u part nebo sekt, u subkultur, jako je v současnosti „emo“ či „gothic“, které zahrnují i zpětně ovlivňují styl oblékání a líčení, hudbu, smýšlení. K sebepoškozujícímu chování často první impuls dá parta, kamarád, Internet. Pro většinu lidí je důležitým momentem sebepoškozením způsobená bolest, která přehluší bolest psychiskou. Fyzická bolest je hmatatelná, člověk ji může snáze vlastní vůlí ovládnout, na rozdíl od bolesti psychické. Sebepoškozování se stává reakcí na nepříjemně prožívanou situaci, doprovázenou zejména pocity bezmoci, lítosti, vzteku, křivdy a přání pomstít se, přičemž je agrese obrácená vůči sobě samému. Cílem sebepoškozování je především zvládat nepříjemné duševní stavy.

 

Sebepoškozování může mít dva základní cíle: 

1) přináší vzácné chvíle, kdy si postižený dovolí chovat se ke svému tělu pozitivně

    (pofoukat bolístku, ošetřit si ránu),

2) jindy jde o trestání těla, které je v důsledku předchozího zneužití „špatné“a „nečisté“.

 

Kdo se častěji sebepoškozuje?

Třikrát častěji se sebepoškozování objevuje u žen než u mužů. Ženy mají obecně větší sklony vztahovat problémy na svou osobu a sebeobviňovat se. Muži nepříjemné pocity ventilují do svého okolí, mají naopak sklon k alkoholové a drogové závislosti.

 

Fáze aktu sebepoškozování

- přítomnost spouštěcí události ( např. ztráta významného vztahu)

- zesílení pocitů napětí, úzkosti, špatné nálady

- myšlenky na sebepoškození

- pokusy sebepoškození odvrátit

- nárůst tenze

- akt sebepoškození

- uvolnění napětí

Literatura: Ulbertová,L. Sebepoškozování u dětí a dospívajících. Prevence, 6/2008

 

Závěrem

O sebepoškozování je třeba mluvit,

ale bez obviňujícího tónu, znechucení
či „vyhrožování“ psychiatrem či psychologem.