Šikana

Co je to šikana?

Šikanování je tělesné, psychické nebo kombinované ponižování, případně týrání jedinců jinými, vrstevnickými skupinami. Je to tedy úmyslné a opakované jednání, které je namířené proti jinému a které útočí na lidskou důstojnost. V šikaně silnější zneužívají slabší. Šikana je bohužel „normální“ součástí chodu mnoha třídních kolektivů. Většina dětí se pravděpodobně setkala s některou formou šikany – na straně agresorů, obětí nebo svědků. Být šikanován je subjektivní pocit, každý máme nastavený jiný práh citlivosti.

 

Kdo je šikanován ?

- dítě fyzicky slabé

- dítě bojácné, uzavřené

- žák se sníženým sebevědomím

- dítě fyzicky odlišné (s handicapem) …. jiná etnická příslušnost, obézní dítě, dítě s brýlemi, dítě s nápadnou vadou, s rovnátky, předkusem……

 

Kdo je agresorem?

Šikanuje vždy skupina. Iniciátorem násilí je jedinec, který je fyzicky zdatný, tedy v převaze vůči oběti. Jedinec s tendencí se prosadit. Často pochází z rodiny, kde nezažívá lásku od rodičů a tímto způsobem si svou frustraci kompenzuje. Je nutné opustit představu, že šikanují pouze žáci se špatným rodinným zázemím a nevalným prospěchem! Pokud šikanují výsledkově slabší žáci, dopouštějí se většinou násilí s viditelnými následky, a tak je lze snadno identifikovat. Ovšem častěji, než sami chceme vidět, „vynikají“ zvláště v psychické šikaně děvčata a dobří a mezi učiteli oblíbení žáci. Ti dokáží snáze zametat stopy a učitel těžko věří, že by ti „šikovní“ byli něčeho takového schopni. Navíc se často přímo na šikaně nepodílejí,“pouze“ ji vymýšlejí a organizují.

 

Proč děti šikanují?

V chování dětí se často promítne chování dospělých, se kterými jsou v kontaktu. Šikana se neobjevuje náhodně. Děti často jen „opisují“ od dospělých. Netoleranci se učí v rodinách, ať už jsou jejich rodiče takoví k druhým, k sobě navzájem nebo vůči dětem samotným. Atmosféru netolerance lze vidět i na školách. Někteří učitelé přímo či nepřímo šikanu jim neoblíbených žáků tolerují a dokonce nevědomky iniciují – tím, že ukáží, kdo se u nich patrně zastání nedočká. Učitel může nevědomky dítě ponižovat, ignorovat jeho snahu.

 

Jaké jsou způsoby šikany?

a) tělesná šikana

bití, tělesné ponižování, podtrhávání nohou, tahání za vlasy, píchání špendlíkem, svazování, přikládání rozžhavené cigarety na tělo….

 

b) psychická šikana

nadávky, ponižování, posměch, příkazy od druhých dětí – povinnost nosit spolužákovi tašku, dávat cizím svoji svačinu, zákaz druhému odpovídat v hodině pod pohrůžkou násilí….

 

c) kombinovaná forma = a) + b)

 

Jen pouhé svědectví šikany se může na dítěti negativně odrazit! Šikanu mohou žáci brát jako něco, co je normální a s čím se nedá nic dělat. Šikana je součástí skupinové dynamiky! Pokud není šikana včas zastavena, respektuje její pravidla celá skupina. Šikanovaný se stává „obětním beránkem“, na jehož úkor se upevňuje soudržnost skupiny.Kdo se alespoň tichým souhlasem na šikaně nepodílí, může být také šikanován. Skupina se „šokujícím“ způsobem může změnit, podléhá zcela normám vůdce. Mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě.

 

Jaký je vývoj šikany ve skupině?

1.fáze OSTRAKISMUS

- vyčleňování jedince z kolektivu pro nějakou odlišnost
2.fáze MANIPULACE, FYZICKÉ NÁSILÍ

- postrkávání, podtrhávání nohou, při ventilaci napětí fyzické násilí
3.fáze VZNIK JÁDRA

- je klíčovým momentem vzniku šikany, skupina promýšlí plán
4.fáze VĚTŠINA PŘEJÍMÁ NORMY AGRESORA
5.fáze TOTÁLNÍ ŠIKANA

- skupina se snaží na oběti vytěžit co nejvíce

 

Následky šikany pro oběť

- mohou být vážné a dlouhodobé

- žák trpí úzkostí , strachem, nejistotou z možného násilí

- dítě má strach z autorit až do dospělosti

- dítě se trápí

- zhoršuje se jeho prospěch ve škole

- oběť hledá formu úniku z nepřátelského prostředí

…..uniká do nemoci, projeví se záškoláctví, v extrémních případech se může pokusit ukončit svůj život

 

Následky pro iniciátory šikany

Pokud není chování jedince postihováno, používá tyto vzorce chování i v dospělosti.

Může mít konflikty se zákonem.

 

Prevence šikany ve škole

1) Žáci musí být obeznámeni s tím, co je to šikana. Pokud tomu tak není, může se stát, že ji budou považovat za něco normálního.

 

2) Žáci musí být vedeni k odpovědnosti, nejen k poslušnosti. Pokud jsou děti poslušné, ještě to neznamená, že jsou odpovědné.Poslušný plní úkoly protože musí, zodpovědný, protože se k tomu zavázal a považuje to za důležité. Poslušné dítě udělá, co mu řeknete, zodpovědné to, o čem ho přesvědčíte, že je důležité.

 

3) Ve škole nesmí být kladen důraz pouze na soutěž, ale i na spolupráci. V soutěži silní snadno identifikují slabé, což je první krok k šikaně.Pokud vedeme děti ke spolupráci na základě diskuse, poznávají se a nacházejí na sobě pozitiva.

 

4) Někdy je dobré rozumně omezit tresty. Trest mívá dvojaký charakter. Často trestaný žák bývá označen jako snadný a beztrestný cíl šikany. Nebo přímo naopak, trest zvýší prestiž žáka ve třídě.

 

5) Práce ve škole musí být smysluplná a kreativní. Jinak se žáci nudí a šikana je pro ně vytrhnutím z nudy. Jak se říká, „kdo si hraje nezlobí“.

 

6) Učitel musí být garantem bezpečného prostředí ve třídě. Toho učitel nedosáhne tím, že bude lpět na vnější poslušnosti. Šikana pak může bujet skrytě pod povrchem. Žáci musí mít k učiteli důvěru, nesmí se ho bát.

 

7) Pro učitele by měly být důležitější děti než osnovy a předměty. Učitel se musí orientovat v dětském světě, být primárně učitelem dětí a až pak učitelem matematiky, …..atd. Pokud tomu tak není, snadno přehlédne varovné signály, které mu od šikanovaných dětí přicházejí.

 

8) Učitel nesmí látku jen přednášet. Učitel musí děti vést k tomu, aby k poznatkům aktivně dospěly a učily se v procesu poznávání překonávat překážky. Pokud umí dítě aktivně překonávat překážky při výuce, bude to umět i v životě a jeho schopnost ubránit se šikaně bude vyšší.

 

9) Děti si musí ve výuce rozvíjet komunikační dovednosti. Jen komunikativně zdatné dítě je schopno obhájit vlastní názor a obhájit se i při jakékoli jiné konfrontaci.

 

10) Školní prostředí nesmí být nadmíru stresující. Některé děti jsou stresovány negativním rodinným prostředím. Pokud škola tento stres ještě prohlubuje, nemůže se divit, že se děti „odreagovávají“ šikanou. Na druhou stranu i stres může být pozitivně motivující a děti se musí učit i to, jak jednat ve stresových situacích. I to je prevence proti šikaně! Nejde tedy o to udělat ze školy umělé prostředí bez jakéhokoli tlaku na žáka.

 

11) Učitel nemá klást důraz ve výuce na vlastní moc a autoritu. Učitel musí být přirozenou autoritou, ke které mají žáci důvěru. Pak má učitel od dětí zpětnou vazbu a negativní jevy, které se ve třídě vyskytují, mu nejsou skryty.

 

12) Žákům má být umožněna co největší komunikace mezi sebou navzájem i s učitelem.

 

 

13) Výuka musí vést k integraci žáků. Učitel by měl být pokud možno tolerantní k nedostatkům a vést k tomu i žáky. Ve třídě jsou žáci s poruchami učení a ti bývají právě kvůli nedostatku sebevědomí oběťmi nebo agresory. Výuka v atmosféře vzájemné tolerance zvyšuje sebevědomí těmto žákům.

 

14) Ve škole je třeba demokratizovat vztahy mezi učiteli a žáky. Dobrým řešením je školní charta, která určuje nejen povinnosti žáků a práva učitelů, ale i povinnosti učitelů a práva žáků. Na tvorbě charty se podílejí všichni žáci. Učitel jim je při tvorbě rádcem a vedoucím.

 

15) Školy se musí řídit principem předběžné opatrnosti. Ať už je situace a atmosféra ve škole jakákoli, je nutné vždy brát na vědomí, že by bylo zázrakem, kdyby se na škole šikana nikdy nevyskytla. Pokud učitelé o šikaně nevědí, nebývá to tím, že by na škole nebyla, ale tím, že je před nimi skryta, nebo že ji dokonce nejsou schopni vnímat.

 

16) Do prevence šikany musí být zapojeni i rodiče. Rodiče musí být o šikaně informováni, jinak ne vždy pochopí náznaky, které jim dítě sděluje. Dítě je svědkem šikany, zmíní se doma rodičům (často jen tak mimochodem, bez zjevného záměru) a ti informují učitele. Rodiče jsou tedy důležitým informačním kanálem. Připravme tedy rodiče na šikanu. Nemůžeme se tvářit jakoby šikana neexistovala.

 

Pomoc při šikaně

Dítěti je nutné vysvětlit, že je nutné oznámit ubližování, které se opakuje nejbližším osobám (učitel, rodiče..) S dítětem je nutné nacvičit chování, kterým se mohou slabší jedinci při šikaně bránit. Je nutné dát najevo nesouhlas s násilníkem, aby viděl, že se ho dítě nebojí. Rodiče, učitelé i děti musí vědět o možnosti využít pedagogicko psychologickou poradnu.

 

Základní zásady pro vyšetřování šikany v pokročilejších stádiích

1) Rozhovor s informátory a oběťmi

Od nich se o šikaně dozvíme. Pokud jsme informováni odvážným svědkem, musí ihned následovat rozhovory s oběťmi. Nikdy ne s podezřelými pachateli!

 

2) Nalezení vhodných svědků

Učitel musí spolu s informátory a oběťmi vytipovat vhodné svědky. V tomto momentu se ještě agresoři nesmí o vyšetřování dozvědět, aby nemohli zastrašovat a zametat stopy.

 

3) Individuální rozhovory se svědky a oběťmi

Při nejasnostech lze použít i konfrontaci dvou svědků. Stále ještě nevyslýcháme agresory. Nekonfrontujeme oběti a agresory, neboť oběti v takovém případě svá tvrzení ze strachu odvolávají.

 

Nejpozději v této fázi musíme zajistit ochranu obětem, někdy je to nutné již dříve.

4) Rozhovor s agresory, konfrontace mezi nimi

Je vždy poslední krok vyšetřování.Rozhovory přicházejí v situaci, kdy se již nic nového nemůžeme dozvědět. Musíme mít důkazy a přesnou představu o vyšetřované šikaně, jinak agresoři vše popřou.

 

Literatura:

Materiály pro studium prevence sociálně patologických jevů FF Olomouc

Kolář, M. Bolest šikanování. Praha: Portál 2001.

Novinové články:

Čápová, H. Chybovat a poznat. Respekt, 36/2002

Franzlová, O. Legrace, nebo impulz k tragédii. MF Dnes 27.11.2004

 

Závěrem

Šikana je nemoc sociálních vztahů. To, že se ve třídě šikana vyskytla, ještě neznamená, že učitel na svou práci nestačí. Naopak dobrý učitel se pozná i podle toho, že včas dokáže šikanu rozpoznat. Škola není všemocná a stoprocentně šikaně nikdy nezabrání.