Výlet do Švýcarska

Seznam účastníků zájezdu: vedoucí zájezdu - Mgr. Hana Mrázková

studentky 4.ročníku SZŠ Pardubice- Kristýna Nevolová, Markéta Slavíková, Katka Jančíková, Katka Líbalová, Denisa Frostová a bývalá studentka SZŠ,sestra kardiologického oddělení nemocnice - Monika Libiaková

 

V neděli 10.10.2004 jsme vyrazily nejdříve rychlíkem do Prahy,pak linkovým autobusem do Curychu. Ráno, po probdělé noci, nás na nádraží očekával náš průvodce Michael Benz.

Po srdečném přivítání a vzájemném seznámení jsme tedy nastoupily do dalšího autobusu, nepoměrně menšího, jen pro 8 osob, tedy správně řečeno do mikrobusu a zamračenou krajinkou jsme krátce po půl deváté dorazily do cíle naší výpravy – do Reussparku.

Ve škole nás velice mile a srdečně přivítala paní ředitelka obou škol, Irmgard Schieber a po malé pause následovala prohlídka školy, která je ve srovnání s naší velice malá /jsou zde pouze tři ročníky/

Odpoledne jsme si prohlédly klášter, který moderně přestavěný slouží jako ubytování pro staré a nemocné lidi, o které je zde s převelikou péčí, láskou a hlavně klidem postaráno. Abychom si udělaly 100% přehled o místu, kde strávíme tento týden, navštívily jsem ještě druhou budovu domova s pečovatelskou službou.

 

 

 

Dnešní den byl ve znamení cestování po Švýcarsku - nejprve jsem jely do malé sklárničky Hergiswill. Prohlédly jsem si fotodokumentační a slovem doprovázenou výstavu o historii sklářské výroby ve Švýcarsku a závěrem jsme fascinovanně pozorovaly skláře přímo při práci.

Naší druhou zastávkou bylo malé městečko Schwyz, kde je veřejnosti přístupná sýrárna - jako jedna z mála /prý jsou v celém Švýcarsku je tři takové/ . Bylo poledne a tak jsme nejdříve pojedly převážně zimní jídlo– fondue, které chutnaly opravdu skvěle a jejichž cena taky této kvalitě odpovídala. Pak teprve jsme měly možnost se podívat na celou výrobu sýra od A do Z. S plným žaludkem se pohled na stovky zrajících sýrů snášel docela dobře.

Sympatický průvodce také nepřišel zkrátka,obdržel od nás balíček s pardubickým perníkem, který mu udělal velkou radost. Ostatně, perník od nás dostali všichni, kteří se o nás během týdne starali.

Takže po návratu do Reussparku jsme v klášterní kuchyni společně s oběma kurzy připravovali místní specialitu – těstoviny s vařenými bramborami,sýrem,cibulí,špekem a k tomu byla jablečná kaše se skořicí.

Celý večer jsme již zcela aktivně konverzovaly, počáteční nervozita a jazyková bariéra postupně opadaly…. Ve Šýcarsku, jak jsme se také dozvěděly, je totiž zvykem a přímo nutností, mluvit u jídla.

Náš pobyt zde se právě dnes lomí do své druhé poloviny, říká se, že přijde krize, tak uvidíme.

Po snídani jsme se 2 auty přesunuly do Badenu. Jak již víme, je zde druhé. tzv. detašované pracoviště,škola + špitál. Ve škole se nám během prohlídky moc líbila místnost, která spíše připomínala lůžkový vagón.V policích byly naskládány gumové figuríny, jedna za druhou

 

Dnes jsme také navštívily zdejší nemocnici, a to v doprovodu 3 opravdu velice milých studentek. Velice zajímavé pro nás bylo oddělení akutního příjmu a JIP. Právě zde jsme se přesvědčily, že svět není tak velký. Průvodkyní po tomto oddělení byla paní Ingrid Slavik, která na konci naší prohlídky začala skoro plyně hovořit česky . Obrovský dojem v nás zanechaly také prostory v podzemí nemocnice, kam je možno v případě nouze /válka, teror.útok/ přesunout dle plánu celou nemocnici.

Tento den jsme si také poprvé „užily“ město.- a to konkrétně BADEN. Asi na 1,5hodiny jsme se tam dopravily městskou hromadnou dopravou, která ve srovnání s MHD u nás je téměř prázdná.

Večer se konalo setkání učitelů jednoho z nich, u Ramona, který nás pohostil pravou španělskou paelou.

Po snídani jsme dozjeli do Zurcachu, malého lázeňského města. Zde jsme si jako první prohlédly rehabilitační kliniku .Ta je svým vybavení hodně podobná našim lázeňským zařízením..

Na klinice jsme se velice náhodně setkaly s jednou pacientkou, která mluvila supr česky, ačkoli zde žije od roku 1968. A potom, že čeština není světový jazyk!!!

K naší téměř dětské radosti jsme se přesunuly do 100m vzdálených termálních lázní,abychom se vyřádily a vyzkoušely na vlastním těle léčivé účinky termálních pramenů. Bylo velice příjemné, „naložit se“ do jednoho ze čtyř venkovních bazénů a odpočívat, nebo „plavat

Příjemně unavené jsme asi po hodině dojely zpět do Reussparku. Měly jsem chvíli volna, kterou jsme strávily ve školní knihovně, abychom pomocí PC navázaly chybějící kontakt s domovem.

Odpoledne nás čekala účast na vyučování, kde žákyně předváděly asi 80minutový projekt na téma Léčba pomocí barev.

Večer pak byl slavnostní. Ne pro nás, ale pro jednoletý kurz ošetřovatelek, na jehož ukončení jsme byly pozvány. Další zajímavá zkušenost a setkání, hlavně s politiky, mluvícími dialektem.

Je tu poslední den našeho pobytu. S obavami z neznáma jsme sem přijeli, a nyní odjíždíme s pocitem, že jsme bohatší o nové přátele a vlastní zkušenosti a litujeme, že náš pobyt byl tak krátký a že se už musíme rozloučit. Ale my máme před sebou poslední náročný program- celodenní Curych. Zde máme jasný, a hlavně sladký cíl: navštívít výstavu o výrobě proslulé švýcarské čokolády firmy Lindt+Sprüngli. Protřednictvím filmu jsme se seznámily s tradicí výroby čokolády a pak si prohlédly různé panely.

Po poledni jsme se na nádraží rozloučili organizátorem celého pobytu Michael Benzem a zůstaly samy.

Umístily jsme svoje zavazadla /některé s problémy/ do volných boxů na vlakovém nádraží a vyrazily do víru velkoměsta.Prošly jsem dlouhou třídou až k Curyšskému jezeru a protože začalo silně pršet, prchaly jsme přes obchod s hračkami zpět na nádraží a kde jsme počkaly do přijezdu autobusu. Praha-Florenc nás přivítala v sobotu 16.října před 5. hodinou ranní, na hlavním nádraží jsme si počkaly chvilku na rychlík a v 6 hodin vyrazily, pohodlně sedíc v kupé dojely do města „perníku“ .

Pro všechny z nás,to byl zcela jistě nevšední zážitek, každé utkvělo v hlavě něco jiného. Ale jedno je jisté: viděly jsem hodně, zažily, vyzkoušely, porovnaly, ochutnaly… Je čas, dát si tedy kousek výborné švýcarské čokolády, či chutný ementál a snad někdy zase nashle….

Zpracovala a zapsala Mgr.Hana Mrázková,učitelka SZŠ Pardubice